Ten Pravý

Kdo to je? Ten Pravý. Jsem sice docela skeptik, ale na Pravého věřím. Myslím si, že lidé mohou být spříznění. Nemusí to ale nutně být partner/ka. Řekla bych, že to docela klidně může být nejlepší kamarád/ka, nebo člen rodiny.

Existují pojmy jako spřízněná duše a já bych k tomu ještě přiřadila spřízněné tělo. Já sama asi nedovedu mít jednoho partnera, nebo alespoň bez touhy po dalším. Nacházím spřízněné duše a spřízněná těla, ale nikdy jsem nepotkala osobu, která by byla spřízněná duše i tělo. Jednoduše s nějakým člověkem můžete mluvit hodiny a hodiny a cítíte se krásně, ale když dojde na intimní kontakt, najednou to tolik nejiskří. Jiskřit to může, ale nebude to tak jedinečné jako vášnivé hovory u čaje a dortíků. Jindy někoho zase přitahuje člověk, který vás vůbec neuspokojuje svou řečí a svými názory, ale spojení těl člověka neskutečně nabíjí. 

Až najdu člověka, který mi bude spřízněnou duší i spřízněným tělem dosáhnu té správné rovnováhy. Nebo si to alespoň tak předsavuji. Může se stát to, že mě můj slepý mozek odvede k někomu zajímavějšímu, ale nebude mě moci uspokojit buť po stránce komunikační, nebo po stránce sexuální.

Ovšem dostáváme se k další části. Jak ho poznat? Já osobně jsem ho ještě nepotkala, takže budu ráda, když se podělíte o zkušenosti, jestli nějaké máte. Co když Ten Pravý je někde tady a připadá mi hloupý, nebo nudný, nebo příliš divoký a já ho budu míjet a ignorovat. Jak to zjistím? Logicky vyplývá, že bych to asi měla zkusit s každým, ale to bych tomu musela věnovat celý život a na to mám diář příliš zaplněný. Asi nezbývá nic jiného, než doufat.
Myslím, že když člověk jde za svými tužbami a plány, najde. Příjde mi to více pravděpodobné, než kdyby hledal ve všech seznamkách světa. Osud nám dá to, co má být. Pokud mi bylo určeno žít bez spřízněného člověka, pak dobrá. Měnit osud většinou přivolává přesný opak toho, co chceme. Existují štístkové, kteří mají tu moc osudy měnit (pro mě je to např. Nicholas Winton), ale co když to nejste vy. Co když ne? Co pak?